Tak jak ho znáte i neznáte

Český jazyk - moje slohová práce

INSPIROVÁNO SKUTEČNÝM PŘÍBĚHEM 

DOBRODRUŽSTVÍ VŠEDNÍHO DNE

Aneb

Nejkrásnější odpoledne mého života“

 

OSNOVA:

  1. Nudná neděle

  2. Nezapomenutelný zážitek

    1. Nová zpráva

    2. Plán na odpoledne

    3. První dojem

    4. Jedinečná procházka

  3. Zmizení v dáli

 

 

Byla neděle, venku svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčku. Zkrátka pěkný den. Jako obvykle jsem se nudil a díval jsem se z okna. Nejraději bych šel ven, ale nebylo s kým jít. Můj poslední vztah se rozpadl a nový jsem ještě nezapočal. Byl jsem celkem smutný a nevěděl jsem, co mám dělat.


Pustil jsem si počítač. Obvykle to dělávám, když se nudím. Podíval jsem se na internet. Zjistil jsem, že mi přišla nová zpráva na mé oblíbené seznamce. Stálo v ní, že dle fotek, které zde mám, vypadám velice pěkně. Kliknul jsem na profil odesílatele. Nestačil jsem se divit. Ten kluk byl pro mě jako stvořený. Odepsal jsem mu, že on se mi také moc líbí.

Jediná potíž byla ta, že byl odpojený. Ale co to? Najednou se připojil! Okamžitě mi odepsal a chvíli jsme spolu konverzovali.nakonec jsme se domluvili na odpolední procházce Pardubicemi. Byl jsem šťastný jako blecha.

Ve tři hodiny jsme přijel do Pardubic. Vystoupil jsem z vlaku. Kuba na mě měl čekat na nástupišti. Nikde jsem ho neviděl. Když v tom se proti mně vynořil naprosto krásný, pohledný, mladý a nesmírně okouzlující muž. Podívali jsme se zpříma do očí a oba jsme se na sebe usmáli. Na tento pohled v životě nezapomenu!

Procházeli jsme se ulicemi velkoměsta. Navzájem jsme se poznávali. Najednou jsme zašli až do parku, kde jsme se usadili na lavičce. Povídali jsme si o všem možném. Kuba se mě najednou zeptal: „Robí, chodíš s někým vlastně teď?“a já jsem mu odpověděl: „Ne, už ne, nedávno jsem se s někým rozešel.“ Kuba mi zničehonic říká: „Robí, já zatím nevím proč, ale já tě mám strašně moc rád.“ A já jsem se nezmohl na nic jiného než: „Já tebe taky Kubíčku.“ Podívali jsme se znovu zpříma do očí a začli jsme se líbat. Bylo nám úplně jedno, jestli nás lidé pozorují a pomlouvají nás. Byli jsme štěstím bez sebe a nevnímali jsme okolí.


Potom jsme už jen beželi na vlak, aby mi neujel. Drželi jsme se za ruce a byli jsme nesmírně šťastní. Vlak jsem stihnul. Políbili jsme se na rozloučenou. Potom zapískal průvodčí a já jsem se na něho díval z okna dokud nezmizel v dáli...


 


 

© Robbie M. 2010-2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode