Aktuálně
( gramatika, korektura a grafika bude dodatečně 9. 12. 2010..Děkuji za pochopení...Snad vaše české bystré oči..neuvidí mnoho chyb...:))
“Vánoce“..z širšího pohledu
Je prosinec, venku padá, teď tedy spíše taje sníh. Blíží se Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, tak se to alespoň říká. Pro někoho Vánoce možná jsou svátky klidu, kde se setká s rodinou a přáteli a všichni se smějí a mají se rádi. Kolik lidí ale tuto skutečnost předstírá a kdo má Vánoce opravdu rád. Naše učitelka na angličtinu nám říká, že nám nebude Vánoce vnucovat, ale pořád to dělá. Pro někoho jsou Vánoce těžkým obdobím. Pokud je člověk sám nebo je třeba po rozchodu s někým koho měl rád, je to pro něj určitě utrpením. Já osobně Vánoce rád nemám. Neříkám že je nesnáším, ale kdyby je zrušili, tak bych se na nikoho opravdu nezlobil. To že se o Vánocích lidé chovají přátelsky a mají se rádi, to by mělo být pořád. A ne jen o Vánocích! Přece lidí by se k sobě měli chovat pořád tak, aby mezi sebou měli dobré vztahy a ne, že jen o Vánocích se budou přetvařovat. To že od někoho dostaneme dárek, neznamaná že jsme ho dostali z lásky. Pro někoho je dávání dárků povinností. A to je krutá pravda. Myslím, si že lidé by se k sobě měli chovat pořád stejně a čas od času si mohou dát nějaký dárek – i když zrovna nejsou Vánoce. Vánoce jsou jedna velká globální marketingová a mediální bublina. Neodsuzuju Vánoce, pro děti to jsou asi nejkrásnější dny v celém roce. Ale pro někoho je to problém, lidé nejsou tak bohatí a musí si třeba na dárky půjčit. Já jsem radši, když dostanu dárek z lásky za pár korun, než dárek z „povinnosti“ za pár stovek. Nejradši bych si šel 24. prosince někam sednout a popovídat si s přáteli, kteří mě mají rádi. To bych byl opravdu šťastný. Takové Vánoce by byly pro mě nečím úžasným, kouzelným, magickým. Tyto Vánoce bych měl opravdu radši než ty, které zažívám nyní.
Ale to sem úplně někde jinde, než jsem chtěl být. Chtěl sem říci, že když se podívám z okna, napadá mě mnoho otázek, na které neznám odpověď. Nevím, zda-li jsem šťastný či ne. Kdybych toto téma tady neřešil, tak bych byl. Tudíž tedy nejsem. Mám sice vztah, za který jsem opravdu rád, a kterého si vážím. Má pevné základy a zatím to mezi náma vypadá na dlouhou dobu. Ale pro mě je vztah něčím, kdy se lidé mají sice rádi, ale sdílí svůj život i se svým milovaným protějškem. Proto tvrdím, že pokud se 2 lidé mají rádi ( ne nutně dva, může být vícero..), tak by bylo dobré, aby spolu trávili více času – a ne že se jednou či dvakrát, ba dokonce jednou za měsíc vidí na pár hodin. Tomu já neříkám opravdový vztah. Otázkou však zůstává to, že někdy to bohužel nejde zařídit. Já mám rodiče a v dubnu mi bude 17 let. Jelikož mi naši zakazují téměř kamkoliv chodit a hlavně stýkat se se svým partnerem, vzniká tu samozřejmě ten problém. Žiju od setkání k setkání a takhle se žít nemá. Chtěl bych, abych byl se svým milovaným častěji a žil s tím, ale nejsem plnoletý. Pokud někdo má možnost bydlet či být se svým partnerem delší dobu, tak si myslím, že by ji měl využít. Každý tuto šanci nemá. Neodsuzuju vztah na dálku, jen chci podotknout, že poté tyto dva lidé po pár letech zjistí, že spolu nedokáží strávit více hodin, ba dnů. Byli jste šťastní a teď je to celé pryč. Jste ztraceni a zdá se Vá že jste ztratili několik měsíců, let.. Byl bych šťastný, kdyby mi rodiče řekli, jestli si myslíš že se o sebe umíš postarat, běž..Ale chápu, že do 18 let za mě mají zodpovědnost. Do té doby jsem malý pán. A také budu, je to smutné, ale je to tak. Já doufám, že mě mlj vztah vydrží, a že i za rok a půl, až mi bude vysněných 18let k sobě stále najdeme touhu být spolu a „vydržíme“ spolu více hodin, dní, let a snad i celý život. Moc bych si to přál... Je to souhra náhod a taky velký kus štěstí. Vztah je pro mě něčím, co mě nyní udržuje na životě. Kdybych něměl vztah, který nyní mám, byl bych úplně někde jinde, a kdo ví, třeba bych teď nebyl. Stát se může cokoliv. Život je jen o náhodě, o osudu a o štěstí. Možná se pořád opakuju, ale je důležité to zdůraznit.
Možná, že si rodiče myslí, že tím, že mě nikam nepustí,tak budu hodný synáček, který bude mít výborný prospěch a doma udělá všechnu práci. Ano, možná budu – ale oni u mě ztrácejí důvěru a lásku.. A ta je v životě potřebná. Dá se říci, že ztrácejí syna. Možná si to ani neuvědomují, ale je to tak. Nebudu soudit mé rodiče, nikdo to nemá b životě lehké, ale jsou to oni, kdo si mě pořídili..A já jsem bytost, nejsem zboží a nenechám sebou manipulovat, jak s paletou ve skladu. Své rodiče jsem miloval, nyní je mám pouze rád určitým způsobem. Jsou to moji rodiče a jsem jejich dítě. Musím říci, že jsem jim v životě provedl strašné věci, ale oni mě také. Jsem strašný syn, ale oni nejsou také nejlepší rodiče. Člověk by se měl zamyslet nad tím, proč to člověk dělá a hledat chybu v sobě. Profesionál hledá chybu vždy v sobě, proto se zamýšlím nad tím co jsem udělal špatně. Nevím, vše co jsem doposud dělal, jsem dělal s nějakým účelem. I když jsem lhal, mělo to za úkol právě ochránit rodiče. Pravda je někdy krutá a hlavně bolí.
Myslím si, že jsem si toho v životě prošel dost. Minulý rok pro mě byl jedním velkým úletem. Vyzkoušel jsem tolik věcí, až se za to stydím. V té době jsem byl „zlobivý kluk“ a některé věci jsem mohl. Mohl jsem občas jít na diskotéku, mohl jsem občas jít s přáteli. Utekl jsem z domova. Je to už rok, a vyřešilo to spoustu věcí. A dnes na to mám ještě dvojí pohled. Po té mě měli rodiče méně rádi. Táta vůbec, máma trochu. Babička a mamka se mě snažili trochu pomoct. Chtěl sem k nim být upřímný, ale čím víc se o to snažím, tím je to horší. V současné době nemůžu jít ven s přáteli. A kdybych přijel o vlak déle ze školy, byl by to velký problém. Nevím, co jsem udělal špatně.. Vždy jsem se snažil, aby to bylo nejlepší, jak pro mě, tak i pro mé rodiče.
Minulý školní rok byl ve zamení coming-outu mezi přáteli a kamarády. Kamarádi to přijali a vůbec to neřešili. Za to jim patří velký dík. Mamka to už ví, ale o to víc, to mám teď horší doma. Nevím, co je lepší. Kdyby se můj táta dozvěděl, že jsem gay, vyhodil by mě z domu. To vím jistě. Říkám si, zda-li by to nebylo také řešení. Ale není mi 18.. Až mi bude 18, odejdu sám. Asi to bude pro všechny nejlepší. Pokud naše současná láska s mým milovaným bude trvat i nadále, budu konečně moci žít svůj vztah naplno a bude ze mě šťastný člověk. Vždy mě ale bude mrzet to, jak jsem prožil mládí, a jaký mám vztah s rodiči, protože jsem velmi citově rozpoložený člověk. Upřímně řečeno, to že jsem, jak na tom jsem - jsems i zavinil určitě z velké části sám. A to mě dohání k tomu, že každou noc, než jdu spát usínám s mokrým polštářem a slzami u očí..
A co je mé přání k Vánocům?..Přál bych si pohodové prázdniny, abych mohl navštívit svího přítele a prožít s ním pár krásných chvil, když u něj nemůžu ještě trávit více času. Přál bych si klid a pohodu. Přál bych si krásné vysvědčení, ale to záleží jen na mé píli a odhodlání. Přál bych si, abych neprobrečel celý Šťedrý den a byl jsem aspoň vteřinku šťastný. Přál bych si, aby mi ten další rok 2011 co nejrychleji utekl a já měl blíže k vytoužené osmnáctce. Přál bych si, abych další rok prožil v klidu a aspoň trošku větší pohodě. Přál bych si, abych mohl trávot více času s mým úžasným Kubíčkem a hlavně, aby nám náš vztah vydržel. Přál bych všem poctivým i méně poctivým lidem a hlavně lidem, kteří jsou na tom podobně jako já, aby nesvěsili hlavu, ale šli tvrdě za svým cílem. Štěstí v životě určitě popár vět na závěr. Snažím se být člověkem, který si váží života...proto prosím.... neberte mi nikdo mého Miláčka.. Já Vám také nikoho neberu. Nepomlouvejte lidi...pomlouvá ten, kdo je na tom hodně špatně. A přeju Vám všem krásné a veselé a pokud možno šťastné Vánoce...
A ještě věta pro Tebe...Nechci Tě nikdy ztratit. Si pro mě vším, co mám. Udělal bych pro Tebe všechno...Opravdu..Miluju Tě..A nechci Tě nikdy ztratit..Sem jen Tvůj..Stačí si mě vzít...Miluju Tě lásko...Děkuji za za Tebe..DĚKUJU...♥MILUJU TĚ♥... Robbie..
Robbie..